Den založení vlastního blogu.

7. dubna 2011 v 23:11
Dnes je čtvrtek 7. dubna 2011.
Venku se pomalu rozjařuje. Všude je letos plno malinkých voňavých fialek, které mám ráda jak pro jejich barvu, tak tu vůni, která je neomylně prozradí. A to se můžou schovávat v trávě jak chtějí.
Tak jsem si řekla, jen tak z ničeho nic, že si založím blog. Založené vlastní estránky už mám. Tak proč nezkusit blog. Jsem sice ještě takový počítačový prvňáček, ale dělám co mohu, tak jsem se do toho dala. Podařilo se.
Až po čase zjistím, jestli je tento počin pro mne "výživný". Každopádně se pokusím, aby byl.
Ráda bych sem vkládala básničky, které tvořím jenom tak pro sebe když mám náladu, různá povídání a tak.
Povídání by mohlo být např. o cvičení jógy i o čínském cvičení Chuej čchun kung. Taky o mých dětech a jejich dětech - tedy mých vnoučatech. Povídat se dá o všem možném. Tak to zkusím podělit se o svoje myšlenky s náhodným návštěvníkem tohoto dnes založeného mého blogu.
Tímto taky chci každého náhodného návštěvníka pozdravit a podle denní doby, kdy tu bude, mu popřát buď krásné ráno, nebo krásný den, nebo klidný večer, případně příjemné sny.
Zdravím vás všechny Marta.



8. února 2012
a jenom pro pořádek - je středa. Blog žije bez dvou měsíců již rok. Do rozjařování přírody chybí ještě nejméně dva měsíce. Už se ale nemůžu dočkat každoročního vykukování fialek, jak jsem o nich psala vloni, bledulek a sněženek. Nemůžu se taky dočkat, až letos navštívím naši zahrádku. Není veliká, ale je tam moc příjemně. Sedíme si s manželem pěkně ve stínu a odpočíváme. Pravda, někdy tam taky musíme trošku pracovat, ale to je jenom sekání trávy a malé úpravy kolem floxů. Manžel je totiž pohodář, a nepřeje si mít na naší zahrádce ani víc květin, ani záhonky zeleniny. Musím na to tedy pomalu. Zatím jsem si prosadila truhlíky osazené pelargoniemi. Ve vlnách spadají dolů a svítí barevnými rudými a růžovými květy. Daří se jim, mají dostatek sluníčka. V jednom koutě naší zahrady mám zasazené floxy. Mám je ráda. Když jsem byla malá holka a babička je měla na zahrádce vůbec mi floxy nevoněly. Neměla jsem je ráda a přímo bych řekla, že mi páchly. Jak se člověk s přibývajícími léty mění. Teď jsem vděčná za jejich barevnou vůni, nenáročnost a jak jdu kolem nich, tak si s nimi povídám. Odměňují mě tím, že mi krásně ten jimi osazený kout zahrady zdobí.
Taky mám na naší zahrádce jeden stromeček angreštu a tři keře rybízu. Zůstaly tam po předešlém majiteli, takže se s nimi musel manžel smířit. Jsem ráda - je co na zobání. Vloni jsem na malinkém plácku nasela kopr. Kopr jsem zčásti zamrazila, ten používám na vynikající koprovou omáčku a zčásti nasušila, sušený je fajn v zimě do zeleninových salátů jako součást zálivky. Voní tam stejně jako čerstvý.
Venku mrzne jen praští, na Šumavě prý bylo -39 a já si tu u ústředního topení pěkně sním o jaru a o posezení na zahrádce. Jen tohle vzpomínání dokončím, zavřu oči a budu si představovat, že je slunečný letní den, sedíme na zahrádce, všude to voní létem, cvrlikají ptáci, hřeje sluníčko, lehounký vánek čechrá vlasy, nad námi je modrá obloha s nadýchanými obláčky...



...a včelky bzučí. POZOR - náš Nikoušek je lovec a vloni ho jedna píchla do jazýčku. Tak musím dávat pozor.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarris Clarris | Web | 7. dubna 2011 v 23:30 | Reagovat

Tak to tě mosím přívítat v blogovém světě ... takže ... Vítej :) :D

2 Janinka Janinka | Web | 8. dubna 2011 v 8:36 | Reagovat

Vítej tedy v blogovém světě a ať se daří! :)

3 Marta Marta | 8. dubna 2011 v 10:19 | Reagovat

[1]:Clarris-ko, děkuji moc za přivítání v tomto světě. Jsem mile překvapena, že jsem byla tak brzy zaregistrována.

4 Marta Marta | 8. dubna 2011 v 10:20 | Reagovat

[2]:Janinko (mám dceru Janinku), děkuji moc za přivítání. Potěšilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama