Říjen 2011

Přidáme fotografie z Jeníkova alba

19. října 2011 v 1:33 Fotografie moje i jiné
Ano, opět přidáme Jeníkovy obrázky. Tentokrát jsou z návštěvy zoologické zahrady. Jsou stejně krásné jako všechny předešlé.









Přidáme jednu krajinku a za chvilinku ještě pár motýlů a jiných broučků. Ti všichni jsou zde k nahlédnutí opět jenom díky Jeníkovi z www.sedesatka.cz , kam nám dává svoje obrázky pro potěšení. Tady máme obrázky soustředěné pěkně jeden za druhým. Je to ale nádhera. Ono se vlastně ani nedostává slov, která by vyjádřila tu krásu, co vidíme, proto dále prohlížejme mlčky.
















Zvláštní, jak Jeníkovy obrázky na člověka působí. Zvířata nafotografovaná v zoologické zahradě jsem prohlížela se zaujetím. Broučky a motýly - to se mi tajil doslova dech. Potom jsem na odlehčení přidala krajinku a barevné květiny, protože to tajení dechu začalo být skoro nebezpečné. Dostavilo se jakési uklidnění, relaxace. Tento snímek s názven Vyčkávání jsem zařadila na samý konec. Také z něj cítíte to obrovské napětí? Je to jako malý horrůrek. Zvláště pak, když v Jeníkově dalším pokračování byly snímky ulovených ryb.


Žabky nám vytvoří malý předěl a šup - jdeme na fotografie dalších fotografů z www.sedesatka.cz - jsou také moc pěkné.


Snímky další, včetně páva shora nám nafotografovala paní Růženka A., která je také z webu www.sedesatka. Je to paní, která se umí radovat ze života, vidí stejně jako Jeník všechny krásy kolem sebe a také nám je dokáže předvést. Tak se podívejme na její další obrázky.


Tento obrázek by mohl konkurovat některým tapetám na PC.





Na tomto obrázku už nás malinko straší paní zima, která na sebe nenechá dlouho čekat.


Opět žabky kuňkalky jako předěl a...


Tyto záběry jsem si přidovolila já osobně. Starý a nový život - to snad nejlépe vystihuje obsah obrázku.


Jenom očka mu zpod deštníku blýskají lumpíkovi.




Opravdu fotíš?


Tady má malá Viktorie rok. Vypadá celkem mírumilovně. Ne že by nebyla, ale ...


...tady to taky ještě ujde,


Tady už Viktorka trošku dělá šašprdlíky. Eliška se nestačí divit jakou má Viktorka véélikou pusinku.


Tady už Viktorka vypadá, že to spolkne i se lžičkou. Mimochodem, co že to všechno spolykal Otesánek? To nebyla jenom lžička. To byl pak táta, máma, vůz koňmi...
Ále co. Když se může někdo zváti "zuřivým reportérem", proč by se nemohl jiný zváti "zuřivým jedlíkem". No ne?

A to bude pro dnešek dost. Jde se spát a nebudeme se strašit žádnými pohádkami. Teď si uvědomuji, že jsem vám ještě nevyprávěla o józe, kterou jsem pořádala několik let pro děti. To jsem vzpomenula s těmi pohádkami. No, tak snad až někdy příště.


Jóga smíchu

18. října 2011 v 22:51 Jóga (hathajóga, mudry, mantry, jóga smíchu atp.), čchi kung a další čínské cvičení Falun Gong

Hasja jóga - smích jóga je specielní metoda "řízeného smíchu" kombinující hluboké kontrolované dýchání se strečinkem, pořádným břišním smíchem a opakováním slabik ha-ha-ha, he-he-he, hi-hi-hi, ho-ho-ho, hu-hu-hu. Metoda účinně působí na poruchy spánku, migrénu, svalové napětí, opakované infekce, depresi, podrážděnost, problémy s koncentrací, ale také osamělost a různé závislosti. Podle studií má pouhých dvacet sekund dobrého smíchu stejný účinek jako tři minuty na veslovacím stroji, či pět minut jízdy na kole. Testy také dokazují, že smíchem se u člověka snižuje hladina stresových hormonů a naopak posiluje imunitní systém.

Smích jóga vznikla v Indii, kde ji vymyslel indický lékař Madan Kataria, a to zcela náhodou. I když se příznivými účinky smíchu zabýval již delší dobu, stále nevěděl, jak smích využít v praxi. Až ho napadlo založit v Bombaji klub smíchu. Inspirací mu při tom bylo bezprostřední chování dětí během školních přestávek a dechová cvičení používaná v józe. V polovině 90. let minulého století, kdy tato metoda vznikla, se jí zabývalo jen pár nadšenců, postupně se z ní stal fenomén. Nyní tento typ jógy nabízí šest tisíc klubů v šedesáti zemích světa a noví zájemci stále přibývají. Tento simulovaný smích ve cvičeních má stejný účinek jako smích spontánní. Bylo totiž zjištěno, že lidské tělo nerozpozná rozdíl mezi smíchem přirozeným a smíchem simulovaným.

Jak samotné cvičení probíhá? Cvičenci stojí v kruhu proti sobě a společně se smějí. Směje se každý sám sobě, ne jeden druhému. Při tom je důležité navázání kontaktu mezi sebou, ať přímým pohledem, z očí do očí, nebo dotykem rukou. Během cvičení se mohou účastníci přesunovat na jiná místa a smát se jednou s tím, podruhé s jiným kolegou. Jak často se cvičí? Někde se cvičenci scházejí každý den, jinde třeba dvakrát v týdnu. Nejdůležitější ale je, aby celá hodina měla radostný, interaktivní a uvolněný charakter. Samozřejmě by bylo ideální začínat s cvičením hasja jógy ráno a to proto, aby byli lidé pozitivně naladěni do celého dne. Přesto, že i smích má své kontraindikace (např. vysoký tlak, nebo vyhřezlou ploténku), blahodárné účinky jednoznačně převažují.

V józe, kterou vedu již několik desítek let, praktikujeme také hasja jógu. Věnujeme se jí sice podstatně kratší dobu, ale přesto známe její blahodárné účinky. My ji provádíme vleže na zádech. Říkáme, že budeme dělat překuleného broučka, který se nemůže přetočit zpět na nožičky. Zdvihneme ruce a nohy vzhůru ke stropu, třepeme jimi a vyrážíme výše zmíněné slabiky smíchu. Pokud přejde toto řízené cvičení ve spontánní smích, což se mimochodem děje velmi často, o to je naše cvičení lepší a účinnější. Ani jedna tvář nezůstane po cvičení vážná, nebo zachmuřená. A pokud máte ve cvičení smíška, tak je veselo hodně dlouho. A to je dobře. Tak to má být.




Fotografie převážně z výletů a cest

11. října 2011 v 19:49 Fotografie moje i jiné

Obětavý rybář čeká na rybu i v dešti. A třebas i pod červeným deštníkem. To když není po ruce jiný.


Tak tenhle rybář nemá zaručeně svoje pruty.


I sem se někdy rybář zatoulá.


Tak tady je už trošku větší voda pro suchozemského rybáře.


Proto spíš u takové vody odpočívá,


pozoruje všechno kolem,


vyzouvá boty a dýchá slaný mořský vzduch.


A že je co pozorovat.


Je také co porovnávat.


A zase porovnávat...


...okukovat...


Pláž v Německu je trošku jiná než ta o pár kilometrů dál - polská. Je čistá a upravená.


Nika trošku řezaly do tlapiček mušličky, ale jinak se mu na pláži moc líbilo.



Ne, loď není na pláži.


A koukneme po Slovensku. Ve Vlkolínci na Slovensku je opravdu na co koukat.




A to už je Turzovka na Slovensku.


Trošku koukneme po zemích Moravy a Čech.


Buchlovice.



Opět změna - nakoukneme do Beskyd.


Bude následovat pár krásných kousků oživlého dřeva.





Kde jsou holky krev a mléko? Už i tady se objevuje sem tam anorektička. No dejme tomu, že to je štíhlá kráska (to aby nevypadalo, že jí závidím).


Veze tu budku, nebo neveze...


Hlava čerta na Čartáku. Jsme stále v Beskydech.




Tak to je návrat do Vlkolínce.




Tenhle frajer motorkář je náš známý z Rozkoše - rybníka. Tam se taky rádi vracíme. Je tam docela pěkný kemp.
A šup obloukem zpátky do Beskyd.





Poznáváte? Ano, je to Rožnov pod Radhoštěm. Skoro každý rok tam jezdíme. Moc se nám tam líbí.


Stařičký kolotoč v Rožnovském městečku.


Takhle zvou do divadla na představení v Jindřichově Hradci.


A to už je zámek v Kamenici nad Lipou.


Noční rybolov v Kamenici nad Lipou.



Malinký rybníček v Kamenici nad Lipou. Není ledajaký. Mají v něm zlaté rybky.



Jiný pohled v jiném čase na stejný rybníček.


Tato strašidelná paní-bába hlídá chatku ve Svitavách u rybníku s krásným názvem Rosnička. Tam je taky moc hezky.


Jindřichův Hradec a jeho klášter.


Hradní ( či spíše chatní) pán je na chvíli zase doma.


Může přijímat návštěvy. Třeba z daleké Číny.



Tanec čínských umělců "vyprávěl" o sklizni úrody.



Krásná děvčata ve chvíli odpočinku ochotně pózovala fotekchtivým fotografům.


Buchlovice.


Jiný pohled. Vlastně průhled.


Nakoukneme na chviličku do Rakouska. A kam konkrétně? Podíváme se na gymnasium v Tanzenbergu, které navštěvují moje vnoučata. Myslím si, že takové krásné prostředí jim můžeme jenom závidět.


Škola s vlevo navazující kaplí. Gymnasium v dřívější době provozovala katolická církev.


Pohled na kapli.


Pohled z kaple na krajinu.


Jiný pohled na kapli.


Pohled od školy do krajiny. V dálce jsou Alpy.


Celkový pohled na Tanzenberg a gymnasium.


Vzpomínka na vánočně vyzdobenou ulici v St. Veit a.d. Glan.


Podzim v ulici St. Veit a.d. Glan




To už jsme na návštěvě v hlavním městě rakouských Korutan v Klagenfurtu.




Náměstí v Klagenfurtu.


Klagenfurt má ve svém znaku draka.


Poslední pohled na náměstí v Klagenfurtu a jde se dál. Co kdybychom nakoukli na zdejší školu taekwonda? Tak jdeme!


Že tam ale chodí krásný holky, že jo?


I kluci. A jak jim to všem sluší.


V akci.










Klagenfurtské škole taekwonda jsem se ve fotografiích věnovala trošku víc, protože do této školy chodí rodina mojí dcery. Celá. Tedy má dcera, zeť, vnuk i vnučka.
Teď se ještě podíváme do Králík.


Tahle kamenná paní hlídá místní veřejné WC. Je roztomilá.


Neuvěřitelné. V Králíkách jsem našla takovéto krásné zákoutí.


Frantova vyhlídka na Hedeči v Králíkách. Franto, ty jsi ale nestyda. Nastydneš tu, protože tady většinou docela fouká.


Divoká Orlice


Zemská Brána na hranici s Polskem.


Jsme dva kroky za naší hranicí. V Polsku. Dřevěný hlídač je ve dveřích místního hotýlku. Docela vzbuzuje respekt.


Tentýž hotýlek, ale okno a milé malé postavičky.


Já už chci domů!!! Budu raději hlídat tašky, abyste mě tu nenechali.


Dobře pejsku, tak jedeme domů. Všude dobře, doma nejlépe.


To je zatím z našeho cestování všechno. Při tom, když jsem sem dávala fotografie, jsem zjistila, že na všechna místa, kde jsme kdy byli, se rádi vracíme. Takže vlastně všude jsme byli nejméně dvakrát. Moc mě mrzí, že fotky z jiných zemí Evropy, které jsme navštívili sem nemohu dát, protože jsem ještě neměla digitální fotoaparát.
I tak je to jenom malá ochutnávka, protože svoje fotky si umísťuji na jiný webový portál.


Fotografie Jeníka z www.sedesatka.cz - Podzimní fotopostřehy

8. října 2011 v 19:18 Fotografie moje i jiné
Tyto obrázky, které dnes přidávám, jsou opět obrázky Jeníka z www.sedesatka.cz patří do kolekce obrázků s názvem Podzimní fotopostřehy. Pár jsem jich sem opět vybrala pro radost. Tak jimi potěšte.









To je zase krásy, že jo. Přesně tak, jak konstatoval Jaroušek F. - člen rodiny téhož webového portálu : ... Jeníčku, vidět svět přes Tvoje obrázky by člověk soudil, že svět je krásný, nádherný, úžasný...
A já dodávám. Svět je krásný, nádherný a úžasný. Jenom ho musíme víc vnímat, brát na vědomí, koukat očima, vdechovat a přijímat celým svým "já". Když budeme takto vnímat svět a budeme si uvědomovat, že máme tu čest být jeho malou, ale nedílnou součástí, tak budeme velmi, velmi bohatí.