Srpen 2018

Bolesti nervového původu

17. srpna 2018 v 20:10 | SvětKreativity.cz |  K zamyšlení

Chronické bolesti, které jsou nervového původu! Podívejte se, zda se to netýká i vás

Některé nemoci a zdravotní obtíže, které nás trápí, mohou být nervového původu. Psychologické vlivy na naše tělo jsou velice silné. Pokud i vy trpíte neustálou bolestí na jednom místě, podívejte se na tento seznam, možná v něm objevíte příčinu vašeho nepohodlí.


Bolesti hlavy

Chronické bolesti hlavy se objevují v případě, že neustále prožíváte stres. Může být způsobený pracovním vytížením nebo neklidným rodinným prostředím. Nemáte čas na sebe a své zájmy. Snažte se co nejvíce eliminovat příčiny stresu.

Bolesti za krkem

Možná vás tíží nevyřešené problémy, nevyřčená slova a utrpení z minulosti. Pokud ano, možná je to důvod vaší bolesti. V čem spočívá léčba? V odpuštění. Jakmile si odpustíte a uvolníte se, "spadne vám kámen ze srdce a vy se budete cítit lépe.

Bolesti ramen

Bolest v ramenou může být znamením, že nosíte těžkou emocionální zátěž. Často se jedná o lidi, kteří jsou vždy ochotni pomoci, jsou zvyklí zatnout zuby a být velmi zodpovědní. Neneste sami břemeno celého světa, sdílejte své pocity s blízkými.

Bolest v horní části zad

Bolest v horní části zad znamená nedostatek emocionální podpory. Možná si myslíte, že nejste docenění, chybí vám dostatek lidského tepla.

Bolesti zad

Bolesti v zádech vznikají jako reakce na finanční obtíže. Jste znepokojeni vaší finanční situací, proto se ji snažte co nejdříve vyřešit. Nutně to však nemusí být další práce. Někdy postačí popřemýšlet o tom, jak například změnit své koníčky na další zdroj příjmu. Pokud jste podnikatel, zkuste zvýšit propagaci vaší firmy.

Bolest ve stehnech

Stehna jsou zodpovědná za pohyb, změna je rozhodně na vás, jen vy můžete pomoci pokroku a přijmout důležitá rozhodnutí. Možná z toho všeho máte obavy. Je možné žít se strachem, pokud se ho naučíte ovládat a být silnější. Jakmile se začnete starat o své vnitřní já a začnete řešit své problémy, uleví se vám a zbavíte se i některých zdravotních obtíží.
Obrázek: feelhealthylife.com

Energie stromů

13. srpna 2018 v 17:37 | Autor je uveden níže |  Články



Čchi energia stromov vám môže pomôcť vyliečiť sa. Presný návod ako postupovať.

publikované: 27/07/2018 aktualizované: 31/07/2018 autor: leave a comment
Čchi energia stromov vám môže pomôcť vyliečiť sa. Tvrdia to taoistickí majstri.

Podľa taoistických majstrov majú stromy veľkú silu. Okrem toho, že absorbujú oxid uhličitý a premieňajú ho na kyslík, stromy môžu absorbovať aj negatívnu energiu a transformovať ju na pozitívnu energiu.
Korene stromov siahajú hlboko do Zeme. Čím sú ich korene hlbšie, tým vyššie sa ich koruny dvíhajú k oblohe. Stromy do seba absorbujú energiu Zeme rovnako ako vesmírnu silu oblohy.

Stromy sú považované za spirituálne najvyspelejšiu rastlinu na Zemi kvôli tomu, že sú v neustálom meditačnom stave s jemnou energiou prírody.
So stromami môžete nadviazať vzťah vtedy, ak rozumiete ich jazyku. Stromy môžu ľuďom pomôcť otvoriť ich energetické kanály na kultiváciu pokoja, vnímanie prítomnosti a vitality.
Aj človek môže poskytnúť stromom určité pozitíva, napríklad tým, že im pomôže eliminovať ich bloky a oživovať odumierajúce časti.
Tak, ako to je vo všetkých vzťahoch, aj vo vzťahu so stromami budete mať prospech jeden z druhého. Bude to vtedy, ak budete neustále kultivovať vaše spojenie.

Ako používať čchi energiu stromov na svoju liečbu?

Správny strom si musíte vybrať. Postupujte podľa týchto krokov, aby ste ho našli, vytvorili si s ním energetický vzťah a prípadne sa uzdravili.

1. Ako si vybrať ten správny strom

Ľudia už od pradávna používali jednotlivé časti stromov na to, aby z nich získali liečivé látky a pomohli si tak v liečbe rôznych ochorení.
Postupne však zistili, že nie každý strom je dobrý na všetky choroby. V súčasnosti je už známe, aký typ stromu by sa mal použiť na liečenie konkrétneho typu ochorenia.


Jak změnit způsob žití svého života?

9. srpna 2018 v 17:51 | uveden níže |  K zamyšlení


Duchapřítomnost, jež změní způsob, jakým žijete svůj život


Duchapřítomnost, jež změní způsob, jakým žijete svůj život


Slyšeli jste už někdy o vědomém žití? V posledních letech se to stává neuvěřitelně populární. To vše díky nepřebernému množství vědeckých studií, jež mluví o jeho pozitivních stránkách.
Pravdou je, že rozvíjení vědomého stavu mysli je známé po mnoho staletí. Je to zásluhou duchovního učitele Gautamy Buddhy, jenž položil základy buddhismu.

Základem vědomého stavu mysli je uvědomění si toho, co se děje právě teď, aniž bychom se odsuzovali, kritizovali nebo si přáli, aby to bylo jinak.
Tato metoda přináší mnoho výhod. Když si je chcete užít, musíte důsledně dodržovat její principy.
V následující části článku se budeme věnovat jedenácti principům vědomého stavu mysli, abyste je mohli přijmout do svého života.
Patří mezi ně následující:

1. Vaší jedinou realitou je tato chvíle, právě tady a právě teď

Slavný Buddhův citát vystihuje tento princip nejlépe: "Nedržte se tak křečovitě své minulosti, nesněte o své budoucnosti, soustřeďte svou pozornost na přítomný okamžik."
Minulost je iluze. Budoucnost ještě nenastala. Jediné, co je skutečné, je to, co se odehrává právě teď.

2. Negativní myšlenka je neškodná, dokud jí neuvěříme

Myšlenky pořád přicházejí a odcházejí. Je to přirozené. Utrpení nastává v případě, kdy se držíme svých myšlenek.
Pravda je taková, že naše myšlenky v podstatě nic neznamenají a neurčují to, kým doopravdy jsme. Když uděláte krok vpřed a začnete sledovat své myšlenky z dálky, uvědomíte si jednu zásadní věc. Pokud své myšlenky pozorujete vy sami, nemohou být vámi.
Nejlépe to vystihuje Eckhart Tolle, který říká:
"Je to neuvěřitelně osvobozující, když si uvědomím, že "hlas v mé hlavě" není to, kým doopravdy jsem. A kdo vlastně jsem? Jsem ten, kdo to vidí."

3. Nebudete potrestáni za svůj hněv. Váš hněv ničí jen vás.

Všichni se čas od času rozzlobíme, ale jednání pod vlivem hněvu zřídka kdy vede k něčemu dobrému. Každý se může rozhněvat, to je snadné. Ale skutečná odvaha v sobě zahrnuje i snahu s tím něco udělat.
Když si uvědomíte, že přítomný okamžik je to jediné, co máte, zjistíte, že život je krátký na to, abyste ho strávili ve zlosti.
Jak řekl Lao Tzu:
"Nejlepší bojovník nikdy není naštvaný, ani rozčilený."

4. Vnitřní mír je stav, kdy člověk náleží sobě samému, aniž by mu to někdo schválil

Mnoho lidí má obavy z toho, co si o nich myslí ostatní. Ale na to, abyste našli sebe sama, nepotřebujete jiné lidi.
Jste tím, kým jste, a na tom, co si o vás myslí ostatní, vůbec nezáleží. Osho nám nabízí několik rad, proč se nemáme starat o to, co si o nás myslí druzí:
"Nikdo o vás nemůže nic říct. Cokoliv, co lidé říkají, se týká jen jich samotných. Vás to však naplní nejistotou, neboť se stále držíte nesprávného středobodu.
Tento falešný středobod je závislý na ostatních, proto se pořád díváte na to, co o vás říkají druzí.
A vy stále následujete jiné lidi. Snažíte se uspokojit ostatní a zasloužit si jejich úctu. Pořád se snažíte zkrášlovat své ego. To je sebevražda.
Spíš než starat se o to, co prohlašují druzí, byste se měli začít dívat do svého nitra…
Pokaždé, když si uvědomujete sebe sama, dáváte tím najevo, že si neuvědomujete své Já, své ego. Nevíte, kým jste.
Pokud byste to věděli, neměli byste žádný problém - nevyhledávali byste názory jiných lidí. V tom případě byste se neobávali, co o vás říkají druzí - je to irelevantní!
"Vaše skutečné sebeuvědomění naznačuje, že jste ještě nepřišli domů."

5. Všechno je vytvořeno dvakrát, nejprve ve vaší mysli a pak ve vašem životě

Naše mozky jsou kvalitní nástroje, jež mají velkou sílu a vytvářejí svět kolem nás. A pravdou je, že nebudete jednat, dokud váš mozek nebude vědět, co chcete udělat. Proto si nejdříve ujasněte své plány a cíle, kterých chcete dosáhnout, a pak jednejte.
"Budoucnost závisí na tom, co děláme dnes." - Mahátmá Gándhí

6. Cestou si musíme projít sami

Život nám přináší mnoho výzev a těžkých chvil. To jediné, nad čím máme kontrolu, je naše úsilí, které vynaložíme na překonávaní překážek.
Nemůžeme se spoléhat na vnější okolnosti, nemůžeme své štěstí a úspěch spojit s vnějšími objekty. Všechno závisí na nás.
"Nikdo nás nezachrání, jen my sami. Nikdo to nemůže ani nemusí udělat. Po cestě musíme kráčet sami." - Buddha

7. Není čestné, když nežijeme v souladu s tím, čemu věříme

Nepřizpůsobujte se tomu, co od vás vyžaduje "společnost". Neměňte se jen proto, že to po vás "společnost" chce.
Neměňte se jen proto, aby vás lidé akceptovali. Je důležité, abyste byli autentičtí a následovali své srdce. Buďte tím, kým jste, a podle toho také jednejte. Tímto způsobem vás nikdo neoklame.
"Dnes jsi sám sebou, to je pravdivější než pravda. Není žádný jiný, není nikdo Tobě podobný." - Dr. Seuss

8. Správná cesta a snadná cesta je zřídkakdy jedna a tatáž cesta

Může se stát, že dospějete k závěru, že boj je to, díky čemuž rostete. To vždy stojí za to. I když se může stát, že každý váš krok bude těžký, přivede vás to na místo, kam chcete dojít.
To, že něco se vám zdá být těžké, ještě neznamená, že byste to neměli udělat. Ve skutečnosti by to měl být důvod k tomu, abyste směrovali za svým cílem.
"Ti, kteří selhali a nepracovali pro pravdu, ztratili smysl života." - Buddha

9. Pokud chcete mít z něčeho užitek, musíte chtít i náklady s tím spojené

Mnoho lidí si klade otázky typu: Co ve mně vzbuzuje touhu a vášeň? Co mě vždy dokáže nadchnout? Čím jsem posedlý? Tyto otázky si kladou proto, aby našli smysl svého života.
Je lepší položit si otázku: Co stojí za utrpení?
Díky tomu najdete to, co hledáte. Váš život vás bude více naplňovat.
"Život vám přinese jakoukoli zkušenost, která je nejvhodnější pro vývoj vašeho vědomí. Jak zjistíte, že tato zkušenost je právě ta, kterou potřebujete? Tím, že si uvědomíte, že vaše zkušenost je jediná, kterou teď máte." - Eckhart Tolle

10. Přílišná oddanost je protikladem klidného a vědomého života

Mnozí z nás mají dlouhý seznam úkolů, které musí splnit a které nemohou dokončit za jeden den. Často si myslíme, že musíme být něčím zaneprázdněni.
Někdy nás může obohatit víc to, když se soustředíme na jeden úkol a vědomě se jím necháme pohltit, než dělat víc věcí najednou. Potřebujeme čas i na to, abychom si odpočinuli a ocenili krásu života.
"Musíš se naučit nechat věci plynout. Uvolnit napětí. I tak nemáš moc nad tím, co se děje ve tvém životě." - Steve Maraboli

11. Když se pokoušíte řídit příliš mnoho věcí, radost máte jen z některých

Co je to, co nás láká rozhodovat a řídit chod věcí? Toužíme po jistotě a pohodlí. Ironií je, že ve skutečnosti neexistuje nic, co by se dalo nazvat řízením, kontrolou nad chodem věcí.
Nikdy nejsme v pozici, že něco řídíme nebo máme pod kontrolou. Nikdy. Čím dříve to pochopíme a přijmeme, tím snadněji se nám bude žít.
"Napětí je stav, kdy myslíte na to, kým byste měli být. Uvolnění je stav, kdy jste tím, kým jste." - čínské přísloví

Zpracovala: Mocvědomí.cz

22 stoických výroků Marca Aurelia, díky nimž se stanete mnohem silnějšími

6. srpna 2018 v 19:42 | uveden níže |  K zamyšlení

22 stoických výroků Marca Aurelia, díky nimž se stanete mnohem silnějšími

22 stoických výroků Marca Aurelia, díky nimž se stanete mnohem silnějšími

Marcus Aurelius, císař starověkého římského impéria vládnoucí v letech 161 až 180 n. l., je běžně označován jako poslední z "pěti dobrých císařů" nebo "filozof na trůně".
Nebude žádným přeháněním, když řekneme, že Marcus Aurelius nesl na svých bedrech celé římské impérium.

Do poslední chvíle Římskou říši bránil před její nevyhnutelným pádem a během svého vládnutí musel dennodenně čelit jen tomu nejhoršímu - nemocnému obyvatelstvu, promiskuitě své manželky, zákeřné občanské válce, vzestupu křesťanství, morové nákaze, jež zabila stovky lidí, a neustálé hrozbě útoků ze všech světových stran.
Tlak, jenž byl na něj denně vyvíjen, byl natolik silný, že většina panovníků by se na jeho místě asi pomátla.
Marcus Aurelius to ale všechno ustál. Jak se mu to podařilo, je písemně zaznamenáno v jeho osobním deníku, jenž známe pod jménem Hovory k sobě (v angličtině Meditations).
Toto dílo pojednává o nejhlubších myšlenkách Marca Aurelia, který ze sebe shodil všechny starosti a utrpení. Celková nálada tohoto díla je dobře zachycena v jednom z jeho známějších výroků:
"Dnes jsem se osvobodil ode všech starostí. Vlastně ne. Možná by bylo správnější říci, že jsem je úplně vymazal, protože ty starosti byly jen v mém nitru, jen v mých představách - nepocházely zvenčí."
Takové a mnohé další podobné úryvky, v nichž se ukazuje brilantní stoická filozofie a povaha Marca Aurelia, najdeme v již zmíněném díle Hovory k sobě.
Hovory k sobě můžeme také vnímat jako "zápisník" Marca Aurelia, jenž mnozí považují za dokonalou příručku o sebezdokonalování, za dokonalý návod, jak se stát tou nejlepší verzí sebe sama.
Jeho výroky nám připomenou naši původní vnitřní sílu a dobro, naši morálku a sebeúctu - díky nim se staneme odolnější, pokornější a budeme mnohem více připraveni zvládat každodenní překážky.
V tomto článku vám přinášíme 22 výroků Marca Aurelia, které lze považovat za to nejlepší ze stoické filosofie.
Tyto výroky, ačkoli pocházejí z jeho téměř 2 000 let starého "deníku", jsou stejně silné a pravdivé i dnes.

O negativismu

1. "Ať bys šel kamkoliv, nenajdeš klidnější místo, než je tvá duše. V tvé duši tě nebude nic vyrušovat.
Proto se ke své duši stále utíkej, poraď se s ní a pak se vrať, abys čelil tomu, čemu se i tak nevyhneš."
Ve stoicizmu je duše považována za naši "vnitřní pevnost". Stoická filosofie nás učí, že odpověď na naše problémy - i kdyby tím problémem bylo, že náš život ztratil jakékoli směrování či smysl - najdeme vždy v naší vnitřní pevnosti, v naší svatyni míru a klidu.
Představme si naši mysl jako hluboké jezero. Bez ohledu na to, jaké sváry a neklid se odehrávají na jeho hladině, na úplném dně bude stále panovat klid a ticho. A právě zde najdeme naše odpovědi.
V těžkých časech nahlédněme hlouběji do svého nitra, abychom se vrátili silnější než předtím.

2. "Je tento svět možný bez bolesti?… Tak se neptej na nemožné."
Aristoteles jednou údajně řekl, že pokud nechceme mít žádného nepřítele či kritika, pak jediné, co bychom měli udělat, je: "Nedělat nic, neříkat nic, nebýt ničím."
Chtěli byste žít takový život? Pravdou je, že útrapy a bolest jsou většinou nerozlučně spjaty se životem, jenž je hodný žití.
Tak přestaňme hledat nemožné - život bez bolesti a smutku - a více se zaměřme na to, čeho chceme v životě dosáhnout.

3. "Polož si otázku: Co je tak nesnesitelné v této situaci? Proč si myslíš, že to nevydržíš? A teď si zkus odpovědět. Jsem si jistý, že odpovědí zůstaneš zaskočen."
Nikdo není v ideální kondici či na vrcholu svých sil pořád 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Proto když se před námi objeví nějaký problém, položme si následující otázky:
Dělám proto vše, co je v mých silách? Jaká část tohoto problému bude asi nejtěžší? Co mohu udělat jako první pro zlepšení situace? Co by mě dnes mohlo motivovat?
Ve chvíli, kdy si začneme klást ty správné otázky, uvědomíme si, že jsme mnohem silnější, než jsme si mysleli. Proto nikdy nezapomínejme na sílu, která se v nás ukrývá.

O lidské neslušnosti a aroganci

4. "Když ubližuješ druhým, ubližuješ sobě. Když jsi nespravedlivý k druhým, jsi v podstatě nespravedlivý k sobě samému. Takovým chováním pouze shazuješ sebe sama.
Někdy můžeme nespravedlnost zapříčinit i tím, že nejednáme ve chvíli, kdy je třeba jednat."
Negativismus se v chování projevuje několika způsoby, ale jedno je jisté - když ubližujeme ostatním, my sami se staneme špatní. A tím škodíme jenom sami sobě.
Nicméně možnost změnit naše chování je jen a jen v našich rukách. Ta změna se začne dít v okamžiku, kdy začneme respektovat sami sebe, což se projeví v tom, že začneme respektovat i druhé.
Je třeba dodat, že když se díváme na to, jak druzí trpí, a my neuděláme nic pro to, abychom jim pomohli, ačkoli by to bylo v našich možnostech, znovu si škodíme. Když už nic jiného, ​​určitě bychom neměli ze sebe dobrý pocit.

5. "Snažit se řešit problémy za druhé je čistá pošetilost. Zcela postačí, když se nám podaří vyřešit naše vlastní problémy."
Každý z nás si nese svůj kříž, své problémy a útrapy. Všichni máme mnoho nezodpovězených otázek.
Avšak hrát si na spasitele a pokoušet se vyřešit problémy každého člověka, jehož potkáme, je nemožný úkol, který by nám trval celá století.
Nejsme zodpovědní za problémy druhých, a proto se nesnažme přebírat jejich problémy na svá bedra. Můžeme však dát do pořádku naše vlastní záležitosti - to bude úplně stačit.
A tak v první řadě pracujme sami na sobě a nechme druhé, aby se postarali sami o sebe.

6. "Lidé jsou zde jeden pro druhého. Pokud již druhým neumíme nebo nechceme pomoci, pak je alespoň tolerujme."
Základní principy existence platí stejně pro každého. V životě všichni poznáme, co je to láska, smích i žal. Každý z nás zažije smrt těch, kteří nám byli nejbližší.
A před těmito základními principy naší existence nelze utéct.
Když si uvědomíme, že podle těchto principů jsme na tom všichni stejně, pak pochopíme, že nemá smysl znevažovat jiné lidi nebo jim ubližovat.
Místo toho hledejme v našem nitru klid a sílu a k ostatním přistupujme s čistou vlídností.

7. "Smiřme se s tím, že svět byl odjakživa plný nebožáků. Možná i tento člověk, na kterého se právě díváte, je jedním z nich.
Když si je budeme představovat jako určitou skupinu lidí, která zde bude pravděpodobně navždy, bude pro nás jednodušší tolerovat její jednotlivé členy."
Každý z nás jednou přijde do kontaktu s někým hloupým či podlým. Přestaňme se tedy tolik znepokojovat a divit se, že na tomto světe existují i takoví lidé.
Smiřme se s tím, že mezi námi vždy existovali a nadále budou existovat arogantní či nevychovaní lidé.
Čím lépe si začneme uvědomovat, že na naší životní cestě potkáme i drzé, nečestné či nevlídné duše, tím menší vliv na nás budou mít.
Mějme na paměti, že existují, a nenechme se stáhnout do jejich pekla, jež kolem sebe vytvářejí.

8. "Vlídnost nám byla dána jako protilék, kterým zaženeme nevlídnost."
Nejméně očekávanou věcí, kterou můžeme nevlídnému člověku udělat, je, že na jeho arogantní chování budeme reagovat vlídností. To ho úplně vykolejí.
Nebude vědět, jak zareagovat, protože se s tímto přístupem zatím nesetkal.
Odpovídejme na arogantní chování zdvořilostí. Tak tyto lidi odzbrojíme mnohem účinněji, než by se nám to podařilo jakýmikoli nadávkami či osočováním.

9. "Kdyby nám chtěl někdo ublížit, řekněme si sami pro sebe, že nám ublížit nemůže. Pak začneme mít pocit, že nám skutečně nemůže ublížit. A když začneme mít takový pocit, pak zjistíme, že nám ve skutečnosti ani neublížil."
To, jak se cítíme, je dáno tím, jaký chceme mít pocit ze sebe sama. Když si to uvědomíme, pak zjistíme, že jenom my řídíme naši mysl a ne naopak. My máme moc nad našimi myšlenkami.
Když tuto moc plně využijeme, staneme se nepřemožitelní. A proto, když se nás někdo bude pokoušet zesměšnit, urazit či očernit, bude stačit, když v sobě najdeme trochu síly a nebudeme se ztotožňovat s tím, co o nás dotyčný říká.
Velmi rychle si pak všimneme, že jeho útok se nám vyhnul.

10. "Když se ráno vzbudíme, řekněme si sami pro sebe: Mnozí lidé, které dnes potkám, budou otravní, nevděční, arogantní, nepoctiví, žárliví a nevrlí. Já jsem však už poznal krásu dobra i ohyzdnost zla.
Také si uvědomuji, že ten, kdo páchá zlo, je někde hluboko ve svém nitru podobné povahy jako jsem já. Ne že by měl stejnou krev, a nepochází ani ze stejného rodokmenu.
Máme však stejnou schopnost myslet a také oba jsme součástí božské podstaty světa. A proto takovýto člověk mi nemá jak ublížit. Nepodaří se mu stáhnout mě dolů, abych konal zlo a ohyzdnosti.
A také se mu nepodaří vyprovokovat mě ke hněvu či nenávisti. Narodili jsme se, abychom jeden druhému pomáhali stejně jako jedna ruka pomáhá druhé, jako nás nesou obě nohy, jako se díváme oběma očima, jak přežvykujeme oběma řadami zubů - horními a dolními.
Dělat naschvály jeden druhému je nepřirozené. Když se zlobíme jeden na druhého nebo se jeden k druhému otáčíme zády, pak ve skutečnosti bráníme jeden druhému žít klidný a šťastný život."
Ať už jsou lidé, které potkáme, jakkoli nevděční, nezapomínejme, že úplnou kontrolu nad naším chováním a myšlenkami máme v rukou jedině my, ne oni.
Když se jimi necháme stáhnout do negativismu, budeme za to odpovědní jenom my sami; odpovědnost za naše emoce máme jen a jen ve svých rukách.
Skutečný stoik nikdy nedovolí, aby nemístné chování nějakého člověka negativně ovlivňovalo jeho pocity.

11. "Jedna z mála věcí, která nepochybně má význam, je žít upřímně, spravedlivě a čestně. A mějme trpělivost s těmi, kteří tak zatím nežijí."
Jedině věčné neměnné hodnoty jsou ty, díky kterým náš život získává hlubší a opravdový význam. Jsou to zejména čestnost, laskavost, bezúhonnost a pravdomluvnost.
Udělejme všechno pro to, abychom se v životě těmito hodnotami řídili. Je třeba počítat s tím, že ačkoliv si je uvědomujeme a řídíme se jimi, ne každý člověk, kterého potkáme, je duševně připraven na uvědomění si těchto hodnot.
Neodsuzujme ho však za to. Najděme v sobě trpělivost, naučme se ho respektovat a nechme ho, ať je sám sebou. Jednoho dne přijde do bodu, kdy se bude moci rovnocenně postavit vedle nás.

O smrti

12. "Po smrti zde už není žádné "Já", kterému by mohl někdo ublížit."
Jednou z hlavních myšlenek stoicismu je, že smrt je něco, čím bychom se vůbec neměli zabývat - to, že jsme naživu, znamená, že smrt se nás netýká, a když už budeme po smrti, nebudeme již více o ní uvažovat. A proto nám smrt nemůže nijak ublížit.
Kromě toho Marcus Aurelius hlásal myšlenku, že smrtí pomine všechen náš strach.

13. "Příroda nás nejprve pozve do života a pak nás z něj pošle pryč. Předtím a poté je jen samá temnota. Proto odejděme z tohoto světa se vznešeností. Se stejnou vznešeností, kterou vůči nám projevila příroda."
Předtím, než se narodíme, nejsme ničím jiným než součástí kosmu, jsme hmotou a energií jako všechno ostatní ve vesmíru. A do stejného stavu se vrátíme poté, co zemřeme.
Je proto nesmyslné vnímat naši smrt negativně; nezbývá nám nic jiného ​​než ji přijmout, neboť život a smrt jsou dvě strany téže mince. Máme celý život na to, abychom se připravili na přechod do temnoty.
Projděme tedy našimi posledními dveřmi s důvěrou a vraťme se se vznešeností tam, odkud jsme přišli.

14. "Přijměme smrt v radostném duchu. Vězme, že smrt není nic jiného než rozpad prvků, z nichž sestává všechno živé. Smrtí však základní prvky nepominou, jenom se znovu přeskupí do jiné podoby.
Proč má tedy člověk strach z toho, že se tyto prvky neustále mění, oddělují jeden od druhého a nabývají jiné podoby? Vždyť je to přece naprosto přirozené. A to, co je přirozené, přece není nikdy špatné."
Smrt je přirozená, z čehož vyplývá, že ji nelze považovat za něco špatného. A když si pro nás již jednou přijde, měli bychom ji vítat v radostné náladě. Smrt není nic jiného než proces naší fyzické proměny.
Ve skutečnosti jsme vlastně nikdy nebyli individui v pravém smyslu slova. Všichni jsme částečkami vesmíru a žijeme ve vzájemné harmonii.
Už jen to, že jsme alespoň na chvíli zažili štěstí či hlubší uvědomění, je důkazem toho, že jsme je poznali navždy.

15. "Náš život může skončit v jakémkoli okamžiku. Rozhodněme se tedy správně, co budeme dělat, co budeme říkat a jak budeme přemýšlet."
Existuje staré latinské rčení "Carpe diem" ("Využij dne", jinými slovy "Žij naplno"), jakož i jeho moderní ekvivalent "Žiješ jen jednou".
Neexistuje žádná záruka, že zde budeme také o rok či měsíc později, proto bychom měli jednat tak, jako kdyby každý náš skutek byl ten poslední.
Žijme tak, abychom při ohlédnutí zpět nikdy nelitovali toho, co jsme zažili do posledního dne našeho života. Žijme tak, aby každý den mohl být ukázkou našich nejlepších schopností a opravdového úsilí.

Dobré rady

16. "Naše duše má takovou barvu, jakou barvu mají naše myšlenky."
Většina lidí si neuvědomuje, jaký význam mají naše nejhlubší, nejskrytější myšlenky.
Kdo opravdu jsme, není dáno našimi skutky či slovy; spolehlivá odpověď na to, kdo jsme, se ukrývá v našich myšlenkách, způsobu myšlení a také v tom, na co nejčastěji soustředíme svou mysl.
Jednoduše řečeno, kdo jsme, je určeno zejména našimi myšlenkami - od nich se odvíjí všechno ostatní.

17. "Pokud se to dá vydržet, pak to vydržme. Pokud se to ale vydržet nedá, pak nemá význam si stěžovat. Naší smrtí skončí i tato nesnesitelná situace."
Bolest a utrpení jsou nezbytnou součástí života. Nikdy tomu nebylo jinak, a proto stěžováním si stejně nic nezměníme. Jenom mrháme svým časem.
Pokud víme, že nás daný problém nezabije, tak vězme, že dříve či později tento problém pomine.
Pokud ale tušíme, že daný problém by mohl znamenat naši smrt, hledejme cestu k usmíření uvědomením, že naší smrtí skončí i samotný problém.

18. "Dělej nějakou věc (situaci) tak, jako by to byla poslední věc, co v životě uděláš."
Nemáme žádnou moc nad svou minulostí či budoucnosti, ale můžeme rozhodovat o své přítomnosti. Máme moc rozhodovat o svých skutcích, jež konáme tady a teď.
Pokud se úplně ztotožníme s tím, že náš život se odvíjí jen a pouze v přítomnosti, nebude na nás doléhat naše minulost a také se přestaneme ztrácet při úvahách o budoucnosti.
Místo toho náš život začneme budovat na přítomnosti.
Všichni chceme, aby se po naší smrti na nás ještě dlouho vzpomínalo především kvůli tomu, jací jsme byli. Kdyby byl dnešek posledním dnem vašeho života, byli byste spokojeni s tím, jak by na vás lidé vzpomínali po vaší smrti?

19. "V životě každého z nás dříve či později přijde ten rozhodující okamžik, kdy si uvědomíme, v jakém světě to vlastně žijeme. Uvědomíme si, jaké síly vládnou na tomto světě, a také to, z jakého zdroje pochází všechny lidské bytosti.
Uvědomíme si, že nám všem byl na světe vyměřen jen určitý čas, a když ho nevyužijeme na své osvobození, uplyne a už se nikdy nevrátí."
Pokud budeme pořád snít s otevřenýma očima, velmi snadno se může stát, že promrháme celý svůj život.
Často se mylně domníváme, že máme neomezené množství času na uskutečnění svých přání a snů, a proto jen málokdy přikládáme přítomnosti takovou váhu, kterou bychom ji přikládat měli.
Pokud s tím nepřestaneme a nedonutíme se bojovat za naše sny, život nás nikdy nezavede tam, kam se chceme dostat.
Náš konec, naše smrt, se k nám neustále přibližují pomalu, ale jistě. A každý den, který promrháme, se už nikdy nevrátí.

O neúspěchu v kariéře

20. "Pomysli na všechny lidi, kteří také zažili, že nebyli úspěšní. Jen si představ, jaký šok museli zažít, jakou křivdu a lítost museli cítit. A kde jsou teď? Nikde."
Když nás v životě postihne velká tragédie (např. když přijdeme o práci nebo když se nám nepodaří posunout se dál v kariéře), pak cítíme, že veškerá naše životní pohoda je najednou pryč a začínáme se dostávat do stavu jakési anarchie.
Pochopitelně cítíme smutek, křivdu, lítost, dokonce můžeme upadnout do deprese. Máme pocit, že se stalo to nejhorší, co se nám kdy mohlo stát.
Avšak nezapomínejme, že spoustu lidí už dávno před námi prožívala přesně tytéž pocity, které teď prožíváme i my.
A všichni tito lidé bez výjimky nakonec prošli dveřmi smrti. Totéž čeká jednoho dne i nás. Proto nedovolme, aby nám život ničily naše emoce, na kterých zakrátko i tak nebude záležet.

21. "Lidé, kteří jsou posedlí posmrtnou slávou, zapomínají na to, že ti, kteří by na ně mohli vzpomínat, zakrátko zemřou také."
Honbou za slávou jsme schopni strávit hodně času. Myslíme si, že když se staneme slavní, zajistí nám to nesmrtelnost - alespoň v myslích těch, kteří si nás budou připomínat a uctívat nás.
Nikdy se však nezamýšlíme nad tím, že i ti, kteří na nás budou možná vzpomínat, rovněž jednoho dne zemřou. A tedy tak či onak upadneme v zapomnění jako každý jiný.
A tak pokud chceme žít ten život, o kterém sníme, stačí když budeme vládnout sami sobě, a ne nějakému impériu našich obdivovatelů či uctívačů.

22. "Nedělej si zbytečně starosti o svou dobrou pověst. Podívej se, jak rychle se na každého z nás zapomene. Hlubiny nekonečného času nás nakonec všechny pohltí. Veškerý ten aplaus, všechny ty ruce, co ti tleskají pro slávu, jsou marné."
Marcus Aurelius se celou dobu nesnaží o nic jiného, ​​než nám s laskavostí a trpělivostí učitele připomínat nevyhnutelnost naší smrti. Naše úsilí, výkony či úspěchy - to vše se jednoho dne pomine.
Avšak nevnímejme tyto myšlenky negativně. To Marcus Aurelius neměl v úmyslu, právě naopak. Myšlenkami, jakou je i tahle, nám chce Marcus Aurelius dodat spoustu pozitivní energie.
Chce nás zbavit obavy z toho, co by si o nás mohli myslet druzí. Díky tomu se budeme moci v životě klidně a naplno zaměřit na to, co nás opravdu naplňuje.
Podle stoické filozofie nakonec stejně na ničem z toho už nebude záležet. Jediné, na čem opravdu záleží, je, abychom se realizovali v tom, o čem jsme přesvědčeni, že to má smysl.

Zpracovala: Mocvědomí.cz